Návštěva s vůní lesa
V úterý 11. června 2019 představil Jaromír Šlosar třetího hosta václavovické knihovny. V horkém podvečeru přicestoval z Radkova na Opavsku, kde v současné době žije, spisovatel Aleš Dostál.
Patří do početné rodiny významných ostravských rodáků. Vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, obor lesní inženýrství. Po absolvování studia pracoval jako technik na Lesních závodech Karlovice, Javorník a Vítkov, po revoluci se stal revírníkem na revíru Dubová.
Aleš Dostál les studoval, lesem žije a o lese píše ve svých prózách. Jak říká, občas je poněkud zděšen, co vychází pod pojmem "myslivecká literatura". Rád na sebe bere zodpovědnost literaturu tohoto druhu rehabilitovat a psát hodnotná díla, ať povídky nebo romány.
První spisovatelova vydaná kniha dodnes žije ve vzpomínkách pamětníků. Řeky pramení v horách z roku 1981 totiž vyvolaly značný rozruch. Československá televize začala podle příběhu natáčet seriál. Kniha ale upadla v nemilost. Nejprve měl problémy sám autor, kterému byl zakázán přístup na natáčení, pak celý štáb a nakonec byly veškeré práce zastaveny.
Do revoluce napsal Aleš Dostál ještě dvě díla, obě na tehdejší dobu s poněkud provokujícími názvy – Ještě jednou se nebát (1985) a knihu povídek Povahou neodpovídá předpisům z roku 1988. Pak se na několik let odmlčel a od roku 2011 do současnosti vydává prakticky každý rok jednu knihu. Nabízí se otázka, čím se spisovatel více než dvacet let zabýval? Jak sám říká, oslavoval revoluci, stavěl dům, věnoval se svým dvěma oborám. A jak píše dnes? Režim psaní se časem mění. Dřív psal Aleš Dostál večer. Teď píše, jak je čas. Práci v ese a na zahradě vnímá jako odměnu, psaní jako povinnost. Každý den je třeba alespoň něco napsat. V současné době dokončuje povídkovou knihu Všichni psi mého života. I když autor připouští, že většina toho, co napíše, je fikce, tentokrát se jedná o autobiografii, čistou realitu. Dílo obsahující příběhy zhruba padesáti psů, kteří prošli spisovatelovým životem, vyjde v září letošního roku.
Zároveň píše další knihu s pracovním názvem Sucho. Ale autor počítá se změnou názvu nakladatelem. Stejně jako původní název Obora vydavatel Knižní klub změnil na čtenářům známé Trofeje a ztráty. Příběh hlavní hrdinky, učitelky Ivany, které po restituci připadne na starost péče o lesní oboru, se těší oblibě návštěvníků václavovické knihovny. Ti také v diskusi uvítali zmínku Aleše Dostála o možném natáčení seriálu podle této knihy.
Asi není možné oddělit osobu spisovatele a profesionálního lesníka. A tak návštěvníky podvečerního setkání zajímaly také názory odborníka na bolestivé téma současnosti – kůrovcovou kalamitu. S ní se Aleš Dostál potýkal už v roce 1992, kdy v revíru Dubová ve Slezsku zažil úplnou zkázu smrkových porostů. Přes nedůvěru okolí zakládali smíšené lesy. Dnes jsou porosty 15 metrů vysoké a obsahují i sedm druhů dřevin. Smrkové monokultury bohužel nemají za současného stavu šanci na přežití.
Příjemným zakončením literárního posezení je tradičně autorské čtení. Aleš Dostál vybral povídku Bez pávů to nepůjde z knihy Velikonoční jelen (2011). Výborně se bavící publikum potvrdilo autorova slova o jeho snaze mít ve své tvorbě ironii a humor, uvěřitelný a literárně nosný příběh prostý slovního balastu. Tyto spisovatelovy zásady získávají četné čtenáře a příznivce literární tvorby Aleše Dostála.
Pokud máte zájem něco si od tohoto autora přečíst, václavovická knihovna nabízí k zapůjčení Pytlácké povídky, Trofeje a ztráty a Když prší jehličí.
Také pod touto besedou jsou podepsáni Eva a Jaromír Šlosarovi a Světlana Poledníková. Zaslouží si poděkování za velmi příjemný večer a za skvělý nápad cyklu literárních setkání. Na další se můžeme těšit po prázdninách. Tak krásné léto s knihami Aleše Dostála, ale i dalších autorů!
JaFo