Gejzír tajemna a humoru
Této zdánlivě neslučitelné směsi obou výše uvedených substancí se podobal Arnošt Vašíček, první letošní host autorských setkání ve václavovické knihovně. V úterý 25. února 2020 její prostor zcela zaplnili čtenáři a příznivci tohoto spisovatele, scénáristy, režiséra, cestovatele, badatele, záhadologa a dobrodruha, obdařeného fantazií, odvahou a dedukčními schopnostmi.
Množství přízvisek našeho úterního hosta inspirovalo Jaromíra Šlosara, který Arnošta Vašíčka uvedl a představil, k prvnímu dotazu:
Čím jsi především?
"Píši, točím, všechno se to prolíná. Těžko říct, co je priorita. Ale slovo záhadolog nemám rád. Ten, kdo píše o lásce, se také nenazývá láskolog."
Víš, kolik jsi vydal knih?
"Přesné číslo nevím, ale je to přibližně 35."
Kolik knih bylo zpracováno pro televizi?
Arnošt Vašíček zmínil především známé seriály Strážce duší, Ďáblova lest, Ztracená brána a také film pro děti Zajatci Ďáblova chřtánu, režírovaný Vítem Olmerem. Televizní tvorba Arnošta Vašíčka je ale podstatně rozsáhlejší. Ze starších projektů stojí za zmínku dokumentární cyklus Planeta záhad, dále dokumenty Mimozemšťané a Panoptikum podivností. Spisovatel a scénárista spolupracoval s renomovanými režiséry (Dušan Klein, Jiří Strach), ale nezřídka se sám ujal režie (z novějších seriál Labyrint záhad). V nedávné době (11. února až 3. března) běžel v České televizi pětidílný dokumentární cyklus České tajemno, režírovaný Pavlem Jandourkem.
Označil bys svoji tvorbu jako sci- fi nebo jako literaturu faktu?
Autor se v odpovědi nejvíce přiklonil k detektivnímu žánru. Jako příklad uvedl Strážce duší – záhady prostřednictvím detektivní zápletky. "Je to příběh, takže se dá kromě faktů i trochu vymýšlet." A protože Arnošt Vašíček = tajemno, následuje historka z natáčení: "Točili jsme na Zvíkově, kde je věž Markomanka. Má čtvercový půdorys, vysoká 20 metrů, síla zdí je 3,5 metru. Je to masivní obranná stavba, ale překvapivě se nachází uprostřed hradu. Uvnitř věže se dějí záhadné věci. Někteří lidé pociťují divnou tíseň nebo slyší zvuky. Údajně tragické následky mělo natáčení pohádky Marie Růžička. Režisér zemřel později za podivných okolností a představitel hlavní role spáchal sebevraždu. Ve věži vypovídají službu elektronická zařízení jako fotoaparáty a kamery. Většinou jsme natáčeli venku, poslední den jsme točili noční záběry ve věži. Byl slunečný červnový den, a tak jsme museli čekat na tmu až do půl jedenácté večer. Celý štáb byl přítomen, já s Kleinem jsme se dívali na monitor. Sotva Vaculík s Norisovou vyrazili, za nimi se objevila silueta postavy jako z cigaretového kouře. Dělo se to opakovaně, režisér nadával. Asi poosmé se podařilo záběr natočit. Zvukař se přišel zeptat, proč se natáčení pořád zastavovalo. Záhadnou postavu totiž nikdo ze štábu neviděl, zachytil ji jen digitální záznam."
Jak sbíráš záhady, jak na ně přicházíš?
"Někdy hraje roli náhoda, někdy štěstí a mám na to i nos. Ve světě vycházejí archeologické ročenky. Stačí číst, co je pod čarou. Některé nevysvětlitelné momenty nechce seriózní vědec pominout, ale nejsou předmětem jeho zájmu. Tak je uvede pod čarou."
Jak vznikají knížky? Co je dřív a co potom?
"To se prolíná. Většinou sbírám na cestách materiály a pak píši knížku. Ta vzniká minimálně tři dny."
Na tomto místě se Arnošt Vašíček rozhovořil o záhadách egyptských pyramid, o svých zkoumáních, domněnkách a závěrech. Vrátil se k tajemnému hradu Zvíkov, k hradní kapli svatého Václava s výjevem Klanění tří králů a užaslé publikum seznámil se svojí asociační hypotézou.
Následující otázka Jaromíra Šlosara asi napadla i mnohé posluchače:
Kde je nějaké záhadné místo poblíž Václavovic?
"Bezesporu je to kopec Štandl u Frýdku-Místku. Několik archeologických nálezů u Horního Benešova dokládá pobyt kočovných Hunů na území našeho regionu. Ve Slezském zemském muzeu v Opavě jsou uloženy části hunského kotle, který byl součástí pohřebního obřadu. Attila, nejmocnější král hunské říše, vládl od roku 435. Toužil po ovládnutí území celé Evropy, a tak podnikal nájezdy jak do Západořímské, tak do Východořímské říše. V březnu roku 453 se oženil s germánskou dívkou, která se stala jeho sedmnáctou manželkou. Po svatební noci byl nalezen mrtev v kaluži krve. Podle jedné verze byl zavražděn novomanželkou, historici se ale přiklánějí k verzi přirozené smrti (chrlení krve). Hunský kouzelník přikázal, ať je mrtvý král pohřben do paprsků Slunce i Luny, do Země i do vody. A tak bylo tělo s ohromnými poklady uloženo do trojité rakve – první byla ze zlata (Slunce), druhá stříbrná (Luna), která byla ještě uložena v třetí železné rakvi. Železné rakve byly celkem čtyři, tři byly prázdné a jen pár vyvolených vědělo, ve které je uloženo královo tělo. Smuteční průvody se vydaly na čtyři světové strany. Otroci, kteří hrob stavěli a nesli rakve, byli po obřadu pobiti. Attila byl pohřben v kopci, který obtékají tři řeky. Aby byla splněna podmínka pohřbení těla pod vodou, Hunové odklonili tok jedné ze tří řek, rakev uložili do země a proud řeky pak vrátili do původního koryta."
To vše se mělo podle Arnošta Vašíčka odehrát právě na kopci Štandlu, přímo za našimi humny. Že by mohl obyčejný kopec skrývat tak neuvěřitelné tajemství? Podle Arnošta Vašíčka ale Štandl není obyčejný kopec: " Hunský kouzelník vyslovil prokletí – každý, kdo se k hrobu přiblíží, bude horou pohlcen a ohněm schvácen. Ve 12. století stál na Štandlu hrádek. Spokojeně zde žil kmen Slovanů. Jakmile ale začali kopat do nitra kopce, celý hrad se propadl a byl zničen požárem."
Kam nejdál jsi doputoval na svých cestách?
"Asi to byl Velikonoční ostrov, kde mě nejvíc zajímaly sochy Moai, písmo Rongorongo a legenda o Ptačím muži."
Co bys chtěl ještě napsat?
"Momentálně mám pár témat – zajímavé vykopávky v Jordánsku by si zasloužily knížku. Ale nesmí se to uspěchat."
Píšeš velice čtivě, máš parádně vystavěné dialogy. Nenapadá tě napsat něco úplně jiného?
"Láká mě podzemí Radhoště, slovanská mytologie, šachty ve Frenštátě. Jsou tam ohromné zásoby uhlí a nad tím ohromné zásoby metanu. Důsledky těžby by byly nedozírné – hora se dá do pohybu, přehrada se dá do pohybu,… Vypadá to na zajímavé téma."
Ale i tato témata jsou z oblasti záhad a tajemných jevů, a tak Arnošt Vašíček pravděpodobně zůstane u svého oblíbeného žánru. O tom, že je to dobré rozhodnutí, svědčí značné množství spisovatelových příznivců a velký zájem o jeho knižní i televizní tvorbu. Ten projevili i návštěvníci úterní besedy – po dvouhodinovém poutavém vyprávění si mnoho z nich koupilo některou z autorových knih, které zde byly k dispozici, a samozřejmě ji nechali Arnoštem Vašíčkem podepsat.
Za skvělý večer děkujeme našemu hostu a také osvědčenému organizačnímu týmu Evě + Jaromíru Šlosarovým a Světlaně Poledníkové. Jejich knižní podvečery patří k nejvýznamnějším kulturním akcím naší obce.
JaFo, foto Vladimír Lipina