Dámská návštěva v knihovně
V úterý 26. března 2019 představil ve václavovické knihovně Jaromír Šlosar druhého hosta – spisovatelku Nelu Rywikovou. Mezi čtenáři jsou známé a oblíbené její detektivní příběhy Dům číslo 6 a Děti hněvu.
Nela Rywiková pochází z Ostravy. V Brně vystudovala restaurátorství na Vyšší odborné škole uměleckých řemesel a tomuto oboru se pět let věnovala v Ústavu archeologické památkové péče. Jak sama přiznala, práce jí časem připadala příliš statická, a tak změnila profesi a začala pracovat v Ostravě ve vydavatelství. Tam také začala psát. První knihu Dům číslo 6 dala autorka přečíst kamarádce. Ta jí poradila, ať rukopis nabídne nakladatelství. Autorka oslovila brněnské nakladatelství Host, kde prvotinu v roce 2013 vydali. O tři roky později vyšla ve stejném nakladatelství kniha Děti hněvu.
Děj obou knih se odehrává v Ostravě, a tak přítomné čtenáře samozřejmě zajímal vztah autorky k tomuto městu: Ostrava je pro mě velká srdcovka. V Brně jsem žila třináct let a Ostrava mi chyběla. Je to město, které má genia loci, město příležitostí. Fascinuje mě prostředí místních čtvrtí – život lidí v Přívoze, ve Vítkovicích. Baví mě sledovat, jak místní obyvatelé žijí, přemýšlejí, fungují.
Z knih Nely Rywikové je patrný zájem o lidi. Postavy v obou románech jsou úžasně psychologicky vykreslené. Mají románoví hrdinové nějaké konkrétní žijící předlohy? Většinou jsou jejich příběhy vymyšlené. Ráda hovořím s lidmi, poslouchám jejich příběhy, baví mě pak tvořit románové postavy. V Dětech hněvu jsem použila některé motivy z historických zdrojů. Konkrétně moment, kdy je malý Erich přítomen výslechu matky a po drsném hodinovém zážitku začne koktat.
V posledních letech je knižní a filmový trh zavalen detektivkami a thrillery. Obě autorčiny knihy jsou detektivní příběhy. Cítí se být spisovatelkou detektivek? Určitě ne. Myslím, že kdyby v mých knihách nebyla detektivní zápletka, byly by příběhy nudné. Podle mě sociální linie nestačí a s detektivní zápletkou se dobře doplňují. I když vydavatel Host chce, abych psala jen sociální témata.
Na tomto místě se nabízí otázka – na čem teď pracujete? Mám připravené povídky z prostředí Beskyd. Strávila jsem tam dětství. I tady mě víc než prostředí zajímají lidé. Stejně jako Ostrava mají svoji specifičnost i Beskydy. Tyto povídky nemají detektivní zápletky, ale mnohdy se děj odehrává na hraně zákona. Jsou řazeny časově. První je z konce války, další jsou časově posunuty. Osobně moc ráda povídky nečtu, ani jejich psaní není snadné. Povídka je žánrově těžká, musí být hodně vybroušená. Uvažuji napsat něco pro starší děti, tak od deseti let. Ale těžce zápasím s časem. Nemám čas ani číst, natož psát.
Nicméně pokud najdete čas, čtete ráda? Třeba prózy současnosti? Nejen. Ráda čtu i literaturu 19. století. Dlouhé popisy mě nenudí a pokud je kniha dobře přeložena, užívám si jazyk a při čtení vidím obrazy.
Závěrečné dotazy na místní dialekt v obou autorčiných knihách vyvolaly příjemnou bezprostřední diskusi o udržitelnosti nářečí a mluvy "po našimu". Konzultanta ohledně dialektu jsem neměla. Je fakt, že i v různých částech Ostravy jsou rozdíly. Líbí se mi, když se spisovný jazyk prolíná s dialektem, a k postavám jejich typická řeč patří.
Během večera přečetla autorka tři působivé ukázky z knihy Děti hněvu. V lednu letošního roku byla Nela Rywiková pozvána do Berlína Německým kulturním fórem východní Evropy k autorskému čtení právě z tohoto románu. Jedna dějová rovina se odehrává ve válečných a poválečných letech, řeší českoněmecké vztahy po roce 1945, což je jedno z prioritních témat berlínské instituce. V jednání je překlad Dětí hněvu do němčiny.
Ráda mám tato setkání, když se stočí na neformální diskusi. To jsou závěrečná slova úterního milého hosta. Tato setkání mají rádi i čtenáři, tentokrát příznivci Nely Rywikové.
Poděkujme pořadatelům akce Evě a Jaromíru Šlosarovým a Světlaně Poledníkové za zprostředkování příjemného a vzácného podvečera.
JaFo, foto Deutsches Kulturforum östliches Europa